Přišla si odpočinout, ale stal se z toho rituál smrti.

Tento rok je pro mě velmi zajímavý, myslím si, že to vnímá více lidí, už podle rozhovorů, které s mými klienty vedeme. Téma letošního roku je rozhodně smrt, přijetí smrti, najít to světlo a lehkost i v tak silném momentu, jako je umírání. Některým umřeli blízcí lidé, domácí mazlíčkové, někdo si prochází osobní smrtí ve formě smrti ega, koncem životní etapy, koncem vztahu, tento rok si s nikým z nás nebral servítky. Je na nás, jak se k těmto zkušenostem postavíme, ale myslím si, že je nejdůležitější zůstat v klidu, a brát vše, co k nám přichází jako dar, a velkou zkouškou, která nás nakonec může posunout dál a udělat z nás silnější bytosti.

Dnes chci mluvit o zážitku, který jsem měla s jednou ženou, která ke mě přišla na dvou hodinovou seanci. Ze dvou hodin byly asi tři, možná čtyři, už ani nevím, ale myslím si, že to trvalo přesně tak dlouho, jak mělo. Na začátek přišla s tím, že je velmi unavená, ze všeho, co se děje. Tento rok pro ní byl náročný, prošla si změnami, velkými, životními.

Kdo mě více sleduje, tak ví, že i já jsem si letos prošla velkými zkušenostmi. Je to teď něco málo přes pět měsíců, kdy jsem pochovala svou kamarádku, s láskou, u ní doma. Čím vzdálenější je tato zkušenost, tím větší má člověk rozhled. Neměnila bych nic, byla to moje první zkušenost, a dala jsem do toho všechno, ale i tak vnímám, jak tato zkušenost byla těžká a jak mě změnila.

Žena, která mě nedávno navštívila si prošla něčím podobným, ale zase v jiné formě. Prožila den, kdy se dozvěděla, že je těhotná a den, který přišel hned po sléze, kdy se dozvěděla, že se jedná o mimo děložní těhotenství a musela okamžitě na potrat. Čekala dvojčátka. O potratu se vůbec málo mluví, ale je běžnější, než si myslíme. Často se to stává z toho důvodu, že se tělo čistí, je totiž natolik inteligentní a vnímá, jestli zvládne takovou zátěž nebo ne. V běžném životě se potom může stát to, že žena poprvé potratí, ale podruhé už je vše v pořádku a miminku se daří až do zdárného "konce", kdy se narodí a začíná svůj vlastní život na této zemi.

Ačkoliv tato žena nevnímala v tom všem, co se ji dělo, tohle jako to největší téma (ano, měla opravdu těžký rok), já vnímala, že je to přesně to, co je potřeba uvolnit a nechat odejít. Během masáže jsem se dostala do bodu, kdy jsem vnímala, že dělám přesně ten stejný rituál smrti, který po mě chtěla kamarádka, která na jaře umírala. Bylo to tak silné, měla jsem husí kůži a nechala se zase jenom vést.

Bylo potřeba navrátit do lůna ztracenou energii a zároveň vyrovnat frekvence v těle. Tohle jsou věci, které se nikde nenaučíte, tyhle věci se dějí a vy se učíte během toho, co se dějí. Nevím, co více napsat, bylo to silné a tyto zážitky se velmi těžce popisují. Proč tohle píšu je ale proto, že vím, kolik žen si prochází podobnou zkušeností, a kolik žen může číst tyhle řádky, které třeba mohou pomoct právě tím, že budou vědět, že v tom nejsou samy, a že je zde možnost s láskou přijmout i tyhle zkušenosti a brát je jako součást sebe samých. Protože jaká zkušenost je silnější než setkání se smrtí, nebo zrozením. Tato zkušenost obnáší obě polarity. Proto je nakonec tato zkušenost jedna z nejsilnější a nejdůležitějších, jaká se nám může stát.

Jsme často zoufalí a smutní, ale nejsou nakonec ty nejtěžší zkušenosti přesně ty, které nás formují a díky kterým jsme přesně takoví, jací jsme?

Děkuji.

S láskou,

vaše Bau