Co mi Praha dala a co mi za těch jedenáct let vzala?!

Už se tak nějak ví, že po jedenácti letech opouštím pražské zázemí a vracím se domů. Praha je krásné velké město, její staré domy mě vždycky nechají v úžasu. Jsem vděčná, že jsem tady mohla žít a vyzkoušet si, jaké to je žít v jednom z nejkrásnějším městě našeho světa. Praha má spoustu výhod a spoustu nevýhod, je to vše o prioritách, jako vždycky. Já jsem vždycky na pozadí vnímala, že patřím někam na vesnici, k lesu, ale také jsem vnímala, že mi tohle město má něco dát a musím se přiznat, že až do června letošního roku jsem stále cítila, že to ještě není všechno. To poslední, co mi Praha měla dát bylo zároveň jedno z velkých přání - účast na pitvě. Když se mi tohle přání vyplnilo, najednou jsem ucítila hluboký klid a byla si jistá, že chaloupka prostě příjde. Že to je všechno přesně tak, jak má být. Za měsíc a půl od pitvy přišla jak chaloupka, tak studio na náměstí.

Ne všechno bylo ale tak jednoduché, přistěhovala jsem se do Prahy v září roku 2015 ještě se svým bývalým přítelem, se kterým jsme se seznámili v Anglii. Na začátku jsem tady byla jako Alenka v říší divů, pamatuju si, jak jsem si myslela, že všechny autobusy a tramvaje mě prostě posunou směr k domovu, haha, ale tak to samozřejmě není, a to ještě byla doba, kdy nebyl internet v telefonu a jízdním řádům jsem vůbec nerozuměla. Byla to sranda. Stěhování jsem tenkrát domlouvala z Anglie, i byt jsem takhle domluvila, samozřejmě za pomoci přátel, ale všechny vyšlo, ačkoliv to bylo náročné. Moje první práce byl komparz u filmu, točit v listopadu letní scény byla sranda, poprvé v životě jsem měla fialové rty, když jsem se po celém natáčecím dni vracela domů. Jezdila jsem v pět ráno daleko do Modřan mezi cizí lidi a z tama nás pak vozili na natáčení. Podívala jsem se na zajímavé místa, poznala zajímavé lidi, byla to opravdu dobrá zkušenost. Věděla jsem však, že potřebuju najít pořádnou práci s pravidelným jistným příjmem, ať se můžu nějak odlepit od země. Začali jsme oba dva s Damiánem pracovat v DHL IT Services, jo přesně tak, byl ze mě celých osm měsíců něco jako ajťák na podpůrné technické lince pro anglické sklady DHL. Bylo to dokončení jistého cyklu, asi, haha, protože právě ve skladu DHL jsem pracovala na začátku mého dvou letého pobytu v Anglii. Samozřejmě brzy jsem zjistila, že kancelářská práce není pro mě a věděla, že brzy odejdu, jen jsem nevěděla, co dělat.

A pak jsme jednou seděly s kamarádkou na Náplavce, a nějak jsem si vymyslely, že by bylo skvělé otevřít si kavárnu, mít gastro podnik pro mě byl sen už od puberty, dalo by se říct, že jsem v hospodě tak trochu vyrostla, takže mi tohle podnikání bylo velmi blízké. Všechno si to sedlo a v roce 2017 jsme otevřely Café&Gramofon. Kavárna je kapitola sama o sobě. Bylo to krásné a náročné zároveň, ale nikdy bych neměnila. Zkušenosti, které jsem za tu dobu nabyla byly pro můj následující život zásadní.

A pak přišel konec kavárny, covid a Jiříček. Chichi. Tahle kombinace zkušeností byla pro můj život samozřejmě velice zásadní, ale musím říct, že od té doby se to všechno nějak ukotvilo. Ještě jsem chodila pomáhat kamarádce do gastra, ale pak jako blesk z čistého nebe se ve mě něco přeplo, a já jsem si objednala masážní lehátko. Věděla jsem, že už je čas, že musím dělat to, co pro mě bylo tak daleko, tak nedostupné, ale přitom jsem o tom snila od dětství - pečovat o lidi.

No a tam začal můj nynější příběh, který pokračuje dál, vyvíji se, rozvyjí se, dozrává. Ale už jsem to já, se vším všudy, už nemusím nic hledat, jen se učím a nabaluji na sebe stále více a více informací, abych mohla prohlubovat své dary, zkušenosti, upevňovat svou intuici a dělat to, co mě naplňuje nejvíc - žít plnohodnostný život. ❤️

A co že mi teda ta Praha dala a vzala? Dala mi kopu zkušeností, mohla jsem díky ni dospět, potkat úžasné lidi a hlavně mojeho Jiříčka. Dala mi zázemí a příležitosti, které bych třeba jinde nezískala.

A ikdyž mi spoustů vztahů dala, tak mi i spoustu vztahů vzala. Vnímám, že jsem neměla příležitost prožívat různé zážitky s rodinou tak často, jak bych si přála. Propásla jsem spoustu akcí s mými moravskými kamarády. Často jsem byla smutná, že se doma něco děje, a že jsem tak daleko. Možná taky bydlíte dál od své domoviny, a tento pocit znáte. Je mi jasné, že teď najednou budu potkávat pozvánky na super akce v Praze. 😆 Ale doma je doma.

Těším se zpátky ke svým kořenům.

Mějte krásný podzim.

Vaše Barunka