OD SEBELÍTOSTI KE SVOBODĚ

Často si všímám, že jako lidi máme tendence vše, co se nám nelíbí a děje, svádět na všechno a všechny okolo nás. Jsou to různé situace, myšlenky, a nemoci. Se vším bojujeme. Poslední dobou jsem si toho začala všímat a přemýšlím, kde je příčina takového chování. Už když píšu tato slova, tak mě hned napadá, že nás odjakživa všichni učí odevzdávat naši zodpovědnost do rukou někoho jiného. Doktoři, učitelé, úředníci, řemeslníci, prostě kdokoliv "s autoritou", a pro nás je to potom jednodušší, protože to vždy můžeme na někoho svést..

No ale to mě nebaví, vás jo?

Přece abych mohla žít plnohodnotný život, tak chci mít zodpovědnost sama za sebe, ne aby mě někdo řídil, nebo říkal, co si mám myslet, co mám vnímat a tak dále.. Znamená to pak ale, že přebírám zodpovědnost za vše co říkám, co dělám a také vnímám dopad svých činů a slov na čas budoucí. Jsem prostě bdělá ve svém těle a žiju tady a teď s ohledem na svou minulost a budoucnost, která mě však nijak neovlivňuje.

Jasně, určitě vám to přijde zcela logické, a taky přece nechcete, aby vás někdo nebo něco ovládalo. Uděláme si takový test. Představte si, že je vám špatně, bolí vás hlava, máte zvýšenou teplotu, něco na vás leze. A teď si řekněte, ta chřipká je fakt hrozná, že? Musíte s ní bojovat, aby jste nad ní vyhráli! ........... A nebo si uvědomíte, že poslední dny jste to docela přehnali s prací, byli jste unavení, ale i tak jste šli cvičit, nakonec vás ještě ofouklo a vy jste teď naštvaní na to, že máte chřipku... Tohle je jeden z miliónu příkladů. Už chápete o co mi jde? Za všechno si můžeme sami. Tak to prostě je. Naše cesta jak z toho ven, je naučit se vnímat to trošku jinak, začít se na věci dívat jinak. Nakládáme si toho na sebe tolik a potom jsme naštvaní, že nemáme čas.

Znám pár lidí, kteří žijou velmi hluboce v roli oběti, to znamená, že všichni kolem nich jsou ti zlí, nikdo jim nerozumí, pořád si na všechno ztěžují, prostě celý svět je strašný a oni jsou chudáci. Popravdě už nevydržím v blízkosti takových lidí, příjde mi, že jsem čím dál tím víc citlivější na energie a lidi kolem sebe, ale nedávno se mi stala taková zkušenost, že jsem se objevila vedle takového člověka a co myslíte.. No poslali jsme se navzájem do háje. Když jsem nad tím přemýšlela, tak vlastně po mě bylo chtěno, abych celou dobu byla ticho a jen kývala hlavou nad tím, jak se ten člověk má špatně.. Jenže víte, problém je ten, že ten člověk se vůbec špatně nemá, a všechno si to dělá sám. Když mu nabídnu možnosti, jak by se z toho mohl dostat, tak vše odmítá. No a tady já už nevidím vůbec smysl, proč bych měla s takovým člověkem trávit svůj čas. Tento člověk je totiž toxický a bere mi mou energii. Dobře, mohu se nenechat, ale je to zbytečně namáhavé. A teď mi nejde o to, když se vaše kamarádka rozejde s klukem, a je z toho smutná.. Myslím ty lidi, jak je vám v jejich přítomnosti vlastně docela špatně, vnímáte tíhu a dávate si pozor na vše, co řeknete, aby jste se náhodou toho člověka nějak nedotkli...

Jiné je, když takový člověk přijde za mnou na terapii. Zrovna nedávno u mě byla paní v letech, která vnímala, že je celý život obětí snad všech situací, které se jí v životě staly, a vnímá, že už to tak nechce. Tohle mi přijde úplně BOŽÍ! Ano, není to jednoduché, během našeho rozhovoru tíhla k tomu, aby se mohla politovat, ale já jsem ji dělala to zrcadlo a vždy jsem ji z tama vytáhla a ona si mohla uvědomit, jak hluboce je v tom zakořeněná. Ano, čeká jí ještě spoustu práce, ale už jen to, že se pro to rozhodla a cítí, že ji stávající stav nedělá dobře, už to je výhra. JASNÁ VÝHRA. :-)

No a tak to bude pro dnešek všechno, chtěla jsem jen hodit vlaštovku s tímto tématem, protože ho poslední dobou vnímám. :-)

Mějte se krásně.

S láskou,

vaše Bau